Lucie Kettnerová • foto: René Volfík • 18. června 2020

Doktor s akordeonem

Na 3. lékařské fakultě UK učí mediky a zkoumá poruchy mitochondriální funkce. O víkendu sbalí melodiku a akordeon a jde hrát s kapelou. Hudba Janu Trnkovi přináší radost, i když je to pro něho zatím tak trochu dřina. Hrát na hudební nástroje totiž začal teprve před pár lety.

Doc. MUDr. Jan Trnka, Ph.D., MPhil., MSc., vystudoval lékařství na 3. lékařské fakultě UK a poté díky stipendiu Gates Cambridge Trust působil i na slavné Cambridgeské univerzitě. Na 3. lékařské fakultě vyučuje mediky lékařské biochemii. Ve svém výzkumu se věnuje mitochondriím a jejich funkci ve vztahu k lidské biologii. Aktuálně rozjíždí projekt směřující k funkci mitochondrií a metabolickým změnám nádorových buněk, jehož cílem je zjistit, jak terapeuticky využít způsob, jímž buňky spotřebovávají různé živiny.

Doc. MUDr. Jan Trnka, Ph.D., MPhil., MSc., vystudoval lékařství na 3. lékařské fakultě UK a poté díky stipendiu Gates Cambridge Trust působil i na slavné Cambridgeské univerzitě. Na 3. lékařské fakultě vyučuje mediky lékařské biochemii. Ve svém výzkumu se věnuje mitochondriím a jejich funkci ve vztahu k lidské biologii. Aktuálně rozjíždí projekt směřující k funkci mitochondrií a metabolickým změnám nádorových buněk, jehož cílem je zjistit, jak terapeuticky využít způsob, jímž buňky spotřebovávají různé živiny.

Dvakrát za měsíc sedne vystudovaný lékař do vlaku a s partou podobných nadšenců, kteří si říkají Severní nástupiště, vyrazí na koncert. Ne poslouchat, ale vystupovat. Večer se nese ve stylu na pomezí country a folku, protože právě takovou hudbu tato kapela hraje.

U akordeonu vám dech nedojde

Možná to zní překvapivě, ale Jan Trnka ještě donedávna žádný hudební nástroj neovládal. Doma ho rodiče vedli spíše ke sportu. V kapele hraje čtyři roky na melodiku, která vypadá jako foukací klávesy. „Před dvěma lety jsem si řekl, že bych chtěl umět hrát ještě na akordeon. Najal jsem si soukromého učitele a začal se tomu věnovat. Myslím si, že zájem naučit se hrát je někdy důležitější než talent,“ říká.

Důvod, proč volba padla zrovna na akordeon, byl ryze praktický. V kapele už dvě kytary a další strunné instrumenty byly, a tak sáhl po klávesovém nástroji. „Jeho výhodou je, že ač má podobný zvuk jako melodika, lze tón udržet mnohem delší dobu a vytvořit stabilnější zvukový podklad. A navíc je na něj možné hrát zajímavěji,“ vysvětluje.

Jeho akordeon váží pouze něco přes šest kilogramů (velké váží až jednou tolik), takže je dobře přenosný a dá se s ním i lépe hrát vestoje. Daň za to je menší rozsah a méně hlasů. „Mně ale dva hlasy na to, co hraju, stačí,“ přiznává hudebník-amatér.

První vystoupení s akordeonem zvládl Jan už brzy poté, co s učením začal. „Je to ale dáno tím, že si své party vymýšlím tak, abych je dokázal zahrát. V některých písničkách dávám opravdu jenom dva nebo tři tóny či akordy,“ konstatuje a dodává, že zatím pro něho vystupování nepředstavuje odpočinek, protože s nástroji zkrátka ještě trochu zápolí a cvičení ho stojí hodně námahy. Rozhodně by to ale nazval velkou zábavou. A protože zvládat melodiku a akordeon mu stále přijde málo, začal se učit brnkat na mandolínu.

Kapela Severní nástupiště, jejíž název vznikl podle nástupiště na smíchovském nádraží určeného k likvidaci, hraje mix country a folku. Blíže je jí česká country než ta americká, na repertoáru má písničky převzaté i vlastní, těch druhých by mělo postupně přibývat. Severní nástupiště si můžete poslechnout i na YouTube nebo Bandcampu (Severninastupiste.bandcamp.com).








Velikost písma A A A

Nahoru
Tisk PDF verzeTextová verze

© 2012 Univerzita Karlova
Ochranná známka
Pokyny pro autory
Kontakty

REDAKCE
E-mail: iforum@cuni.cz
Tel.: 224 491 394
Ovocný trh 3-5, 116 36 Praha 1


ISSN 1214-5726     Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.