Martin Rychlík • foto: UNICEF, Vladimír Šigut, Vít Bělohradský • 30. června 2020

Šéfka UNICEF: Vzdělání je tou nejlepší investicí

„Karolinum se v listopadu připojí k dalším ikonickým objektům ve světě a rozvítí se modře v kampani za lepší celosvětový přístup ke vzdělávání,“ říká Pavla Gomba, výkonná ředitelka české pobočky Dětského fondu OSN (UNICEF).

Pavla Gomba a rektor UK Tomáš Zima.

Pavla Gomba a rektor UK Tomáš Zima.

V pondělí jste podepsala za UNICEF smlouvu o partnerství s Univerzitou Karlovou (UK). Co si od takového spojenectví slibujete?

Česká republika není ani nejbohatší, ani největší země na světě, máme tu však solidní základ pro vědu, výzkum a inovace. Spolupráce obou institucí může přinést jak širší využití českých nápadů a inovací v našich terénních programech, tak praktické zkušenosti pro studenty UK s činností mezinárodní organizace. Pro každou společnost je důležitá také podpora humanity a solidarity; není to nějaké klišé. Věřím, že můžeme efektivně spojit síly i v této oblasti.

Obě instituce rozhodně spojuje péče o kvalitní vzdělávání, najdete nějaké vyloženě konkrétní styčné body?

Vzdělání je nejlepší investicí, kterou můžeme udělat jako jednotlivci i celé lidstvo. Univerzita Karlova, jakožto nejvýznamnější vzdělávací instituce u nás, má přitom od svého založení důležitý mezinárodní rozměr a vliv. Takzvaná Úmluva o právech dítěte sice všem dětem zaručuje právo na kvalitní vzdělání, ovšem asi 59 milionů dětí ve světě nenastoupí ani na samotný začátek vzdělávacího maratonu. I to se snažíme změnit, jak konkrétními programy v terénu, tak apelem na světové a firemní lídry, osobnosti. Nejbližší konkrétní příležitostí spojit hlas a síly je globální kampaň Light Up Blue, která chce 20. listopadu upozornit na problémy dětí ve světě, včetně překážek v přístupu ke vzdělání... Mohu prozradit, že Karolinum se připojí k dalším ikonickým objektům ve světě, jako je třeba budova Opery v Sydney, athénská Akropole, skalní město Petra v Jordánsku anebo Empire State Building v New Yorku, kde se všude rozsvítí do barev UNICEF na podporu dětských práv.

Otevírá partnerství třeba stáže pro studenty či absolventy UK v UNICEF?

Řada studentů UK už u nás stáž úspěšně absolvovala; naše smlouva o partnerství však dává stážím a dobrovolnictví formálnější rámec. Studenti se podílejí na přípravě a uskutečnění globálních kampaní UNICEF, organizaci benefičních akcích, poznají i naše administrativní zázemí, pomáhají s překlady... Dlouhodobým stážistům je zadávána realizace samostatných projektů. Takže je vítán každý, kdo se nebojí výzev, chce přiložit ruku k dílu a dokázat něco velkého. Zájem o stáže bývá velký a je dobré se zavčas domluvit na termínech.

Dobrovolníci v české pobočce UNICEF.

Dobrovolníci v české pobočce UNICEF.

Jak se uplatňují vysokoškoláci různých oborů právě u vás, v terénu či na misích?

Programy UNICEF jsou na vysoké odborné úrovni, ale vždy s přihlédnutím ke specifickým místním podmínkám. V každé zemi je tak tým složen jednak z mezinárodních pracovníků, kteří rotují, jednak z místních specialistů. V našich řadách se tedy nejvíce uplatní lékaři, pedagogové, ale také odborníci v oblasti geologie, financí, managementu a digitálních technologií. Takže pokrýváme většinu ze sedmnácti fakult UK (směje se).

Důležitá je rovněž znalost minimálně dvou jazyků a psychická odolnost. Dlouhodobý pobyt v cizím prostředí přináší řadu praktických výzev – bez nadsázky – a pouhé nadšení nestačí. Dobrý vstup do mezinárodního prostředí je prostřednictvím programu United Nations Volunteers. Právě teď pracuje v UNICEF Zambie jeden mladý vysokoškolák z Česka.

Obecnější dotaz: jak se daří tak renomované organizaci nyní, v „čase koronavirovém“? Jak krize zasáhla UNICEF a co děláte v Česku i ve světě?

UNICEF pracuje ve 197 zemích světa, a to i v nejobtížnějších oblastech: v severovýchodní Sýrii, v Jemenu, v Severní Koreji, v Somálsku, v oblastech zasažených ebolou... A v té chvíli přijde pandemie koronaviru, která uzavře hranice, takže se zastaví i personál a humanitární konvoje, a pozornost se přesune dovnitř jednotlivých zemí, na vlastní problémy. Vezměte si, že uzavření škol ve světě postihlo 1,3 miliardy dětí! Pro UNICEF to znamenalo s vypětím všech sil udržet důležité stávající programy a navíc co nejefektivněji reagovat na Covid-19. Pro ochranu zdravotníků jsme do mnoha oblastí světa dodali miliony kusů respirátorů a ochranných pomůcek. Podařilo se nám dodat významné zásoby zdravotnických prostředků také do Itálie a Španělska. Pomohli jsme i u nás, v Litovli, na Domažlicku, v Litoměřicích; já sama jsem vezla zásilku hygienických balíčků pro děti ze sociálně slabých rodin v Uničově.

Přispěli jste nějak i k výuce?

Ano, souběžně s jinou pomocí jsme poskytli pomoc s distančním vzděláváním. Například ve Rwandě, zemi, kterou podporujeme díky dárcům přímo z Česka, to bylo prostřednictvím školní výuky v rozhlase. V této zemi nemá každá rodina počítač, řada z nich nemá ani televizi, elektřinu nebo přístup k internetu, rádio na baterky ovšem najdete v každé domácnosti. Díky tomu mohly děti ve výuce alespoň částečně pokračovat.

Jaké dopady má aktuální situace na další aktivity?

Bohužel, pandemie dala stop řadě důležitých rozvojových programů, například v řadě zemí se zastavilo očkování proti základním smrtelným nemocem, jako jsou tuberkulóza, dětská obrna, spalničky, tetanus. To může mít tam – ale výhledově i tady – velmi vážné důsledky.

Svět je s nemocí Covid-19 zase neklidnější: v USA se štěpí společnost, řeší se globální přelidnění, pokračují lokální a informační války... Kam nyní nejvíce „koukáte“?

Války nedokáže zastavit ani UNICEF. Je ale spousta věcí, které se vyřešit dají, a na těch pracujeme. Existuje například korelace mezi vzděláním dívky či ženy a počtem dětí, které bude v životě mít. Vzdělání dívek je tak jedním z mála opravdu účinných prostředků pro snižování porodnosti, který navíc nevytváří demografickou nerovnováhu. Věřím, že i díky tomu se dlouhodobě porodnost ve světě snižuje, dokonce i v subsaharské Africe.

Ta pro nás stále zůstává prioritou. I když se situace v mnoha zemích rychle mění k lepšímu, v řadě indikátorů, například dětské úmrtnosti, dostupnosti zdravotní péče, kvality vzdělání a tak dále, stále zaostává za zbytkem světa. V současnosti je však naší největší humanitární operací Sýrie a Jemen. V těchto zemích se odehrává ten nejhorší možný scénář. Kombinace ozbrojeného konfliktu s masivními přesuny obyvatelstva, ztrátou obživy či přímo hladomorem, klimatickou nepřízní, skokovým růstem cen potravin, šířením infekčních nemocí a totálním rozvratem infrastruktury dopadá nejhůře na ty nejzranitelnější: na děti.

Hladomor v Jemenu nám kvůli koronaviru SARS-CoV-2 trochu zmizel z očí, teď řešíme rasismus a obrazoborectví, ničení soch... Jak to vnímáte vy s tolika zkušenostmi?

Je to smutný pohled. Myslím, že je ošemetné hodnotit historii a historické osobnosti současnou perspektivou. Abych ale řekla pravdu, odpálení Buddhů z Bámjánu Tálibánem mě u srdce bolelo více než počmáraný podstavec (Churchillovy) sochy v Praze na Žižkově.

V těch nejodlehlejších koutech světa jsem na vlastní kůži prožila, jak relativní je vnímání. Můžeme se usmívat anebo rozčilovat u polemiky nad švýcarským dezertem „mouřenínova hlava“, protože to zní jako největší nesmysl na světě. Všichni víme, že to není míněno zle, o nic nejde, je to nevinné. Mohu vám ovšem zaručit, že když budete procházet rušnou tržnicí v malijském Bamaku a některý z trhovců bude na stole nabízet jídlo s názvem „bělochova hlava“, minimálně zpozorníte. Dotkne se vás to na niternější úrovni, mimo rozumové vnímání. Podobně je to s vulgarismy v cizím jazyce: když budete studovat bhútánský jazyk dzongkha, všechny výrazy budou mít pro vás stejně nulový citový náboj. Když se ale cizinci naopak nechtě zaplete jazyk a podaří se mu zkusmo „česky“ říci něco výrazně neslušného, člověk efekt takového slova pocítí hned, i když ví, že tak nebylo míněno. Ničení soch a symbolů nic neřeší; jen eskaluje emoce. Navíc se dá zneužít jako provokace. Nebylo by to v historii poprvé. Lepší je spolu mluvit – a hlavně si naslouchat. Tomu stále pevně věřím.

Pracovníci UNICEF pomáhali během pandemie koronaviru dodávat ochranné prostředky.

Pracovníci UNICEF pomáhali během pandemie koronaviru dodávat ochranné prostředky.

Univerzita Karlova je velmi etnicky pestré a mezinárodní prostředí, které sází na vědu a výzkum. Spolupracuje UNICEF s vědci a případně na jakých projektech?

Programy UNICEF využívají spoustu revolučních inovací, například aplikaci RapidSMS, která v komunitách výrazně snižuje úmrtnost matek i dětí, dále solární technologie pro chlazení vakcín i zajištění energie v oblastech bez elektřiny anebo dokonce drony pro zajištění zdravotní péče v izolovaných oblastech. Tyto programy mají konkrétní výsledky: U-Report, tedy průkopnická platforma založená na textových zprávách, která rozšiřuje hlasy a názory mladých lidí, dosáhla jednoho milionů uživatelů. Gates Foundation, Africká akademie věd a UNICEF spolupracují na investicích do řešení Smart Water v městských oblastech. Spolu se společností Google jsme dokázali omezit šíření viru zika v Brazílii. A právě teď pomocí umělé inteligence globálně mapujeme internetové připojení škol, abychom zajistili, že všechny děti budou mít rovný přístup k informacím, příležitostem a možnostem volby.

Spolupracujete se světovými univerzitami?

Jistě. Úplně nejnovější iniciativou je platforma Learning Passport, vyvinutá ve spolupráci s firmou Microsoft a University of Cambridge. Platformu jsme společně vyvíjeli posledních osmnáct měsíců, pandemie koronaviru urychlila její spuštění na letošní 20. duben. Learning Passport nabízí vzdělávací programy pro děti a mládež na celostátní úrovni, poskytuje také klíčové zdroje a technologie učitelům a pedagogům. Díky tomu budou všechny země s učebními osnovami, které lze nahrát on-line, schopny usnadnit učení dětí doma. Obsah, který mají žáci k dispozici, zahrnuje on-line knihy, učebnice, videa a speciální podporu rodičům dětí s poruchami učení. Prvními uživateli jsou zatím Kosovo, Ukrajina a Východní Timor.

Mluvíme většinou o cizině: jací jsou Češi? Jsou jako dárci dostatečně solidární?

Způsoby, jak lidi oslovit, se samozřejmě mění; používáme mix typů a přístupů. Pomoc musí být zábavná, lidé se chtějí stále více zapojovat i nefinančně, chtějí být blízko projektům, které podporují, vytváříme pro ně zkušenost i pomocí virtuální reality nebo s využitím GPS, aby přesně věděli, kde pomohli. Některé věci se ale nemění. Češi rozhodně jsou národem, který umí i na dálku soucítit. Podporují nás jak pamětníci pomoci UNRRA a UNICEF po roce 1945 v Československu, tak studenti univerzit i žáci základních škol! Částka, kterou tu získáváme, každý rok roste, loni to bylo celých 95 milionů korun. Velmi si podpory a důvěry vážíme.

Pavla Gomba s ambasadorem UNICEF Patrikem Eliášem.

Pavla Gomba s ambasadorem UNICEF Patrikem Eliášem.

Ing. Pavla Gomba

Vystudovala Vysokou školu ekonomickou (obor finance a řízení lidských zdrojů) a dokončuje doktorát Ph.D. na Vysoké škole báňské (obor bezpečnostní studia). Od roku 2000 vede českou pobočku UNICEF. Podle žebříčků časopisu Forbes či vydavatelství Economia patří k nejvlivnějším ženám ČR. Napsala knihu Slyšíte nás? (2004).








Velikost písma A A A

Nahoru
Tisk PDF verzeTextová verze

© 2012 Univerzita Karlova
Ochranná známka
Pokyny pro autory
Kontakty

REDAKCE
E-mail: iforum@cuni.cz
Tel.: 224 491 394
Ovocný trh 3-5, 116 36 Praha 1


ISSN 1214-5726     Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.