14. prosince 2005

Univerzita Karlova ztratila vynikajícího vědce Petra Jakeše

Petr Jakeš přednášel do konce letošního října, vedl laboratoř na výrobu nekonečného čedičového vlákna, staral se o své doktorandy, psal články pro tisk, měl rozepsanou další knihu pro širší veřejnost, obveseloval nás svými žertíky,  bylo ho všude plno. Po operaci „úřadoval“ mobilním telefonem, rozvíjel své plány. Zemřel  29. listopadu 2005.

Přírodovědecká fakulta, Universita Karlova, česká geologie a veřejnost ztratila vynikajícího vědce, přednašeče, popularizátora, publicistu. Studenti velice oblíbeného učitele a mnozí z nás přítele.

Petr Jakeš se narodil v Břehách u Přelouče 2.5.1940. Vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK, kde byl velice čilým posluchačem, kolem kterého bylo vždy živo. Spřádal plány a organizoval malé výpravy i velké expedice. Občas zkoušel co učitelé (a později různí nadřízení) vydrží. V roce 1962 obhájil diplomovou práci „Příspěvek k poznání antimonitových žil na ložisku Dúbrava v Nízkých Tatrách“ pod vedením profesora Zdeňka Pouby, který se stal jeho celoživotní autoritou a zároveň přítelem.

V Geologickém ústavu AV v Praze nastoupil na aspirantské studium. V druhé polovině šedesátých let využil prvé příležitosti ke studiu v zahraničí. Získal stipendium na Australské Národní Universitě v Canbeře, kde prošel intenzivním školením v moderních laboratorních metodách a vynikl pod vedením A.J.R.Whita a A.E.Ringwooda. Vyřešili spolu geochemické změny vulkanických hornin ostrovních oblouků v závislosti na vzdálenosti od podsouvané oceánické desky. Byli to správní muži na správném místě, ve správném čase. Významně přispěli k pochopení vzniku hornin v podmínkách tehdy nové tektoniky litosférických desek. Jejich práce byly na vrcholu světové citovanosti geologických prací.

Přes Japonsko (University of Kanazawa) se Petr J. dostal do Houstonu, kde se v Lunar Science Institute při NASA zúčastnil výzkumu tehdy nových měsíčních vzorků. Vrátil se do Prahy, když jej vlast zavolala zpátky, do Geologického ústavu AV, kam také dorazily sovětské vzorky z měsíce. Vlast jej však z tohoto ústavu vyhodila. Netajil se totiž skutečností, že dvě soudružky, vybojovavší výzkum měsíčních vzorků pro sebe, o tomto problému nic nevědí.

Od manuelní práce byl zachráněn ředitelem tehdejšího Ústředního ústavu geologického, který jej pověřil geologickým mapováním v terénu.

Petr J. viděl, že česká geologie trpí nedostatečným přístrojovým vybavením. V tehdejší době to byl zejména elektronový mikroanalyzátor, tzv. mikrosonda. Obětoval svůj výzkumný čas a energii, věnoval se nutné úřednické a organizační práci a mikrosondu nejen obstaral, ale i uvedl koncem 70 let do provozu na úrovni, jakou znal z Canberry a Houstonu.

V Ústředním ústavu geologickém měl dostatek možností rozvíjet svůj výzkum i vést širší úkoly. Nakonec zastával funkci náměstka ředitele pro výzkum. Prokázal, že sedimentární horniny západočeského svrchního proterozoika vznikly z materiálu primitivní oceánické kůry. Zasloužil se mj. o shromáždění a zpracování velké databáze geochemických dat z hornin celého Českého masívu. Začal se zabývat  horninami zemského pláště, které se při tektonických pochodech dostaly do spodní zemské kůry, jak ji dnes můžeme studovat v té části Českého masívu, která se nazývá moldanubikum. V něm se nacházejí granulity, horniny kontroverzní geneze, pro něž předložil se S.Vránou hypotézu o vznik tavením za vysokého tlaku.

Do Houstonu se vrátil v letech 1990-1992. Po návratu přišel na Přírodovědeckou fakultu UK. Nikoliv však zcela jednoduše, jak by snad bylo možné očekávat při jeho zkušenostech a schopnostech. I v nových poměrech vadil úzkoprsým a těm, kteří se obávali jeho rozletu, schopností a přímého jednání. Byl přijat až v druhém konkurzním řízení.

Začal přednášet ložiska nerostných surovin ve vztahu k deskové tektonice a brzo též část geochemie. Vedl terénní

kurzy ložiskové geologie, v jednom z nich se vrátil na „své“ ložisko Dúbrava. Nově zavedl přednášku z planetologie, zaměřené zejména na meteority a Endogenní dynamiku Země. Snažili jsme se spolu změnit studijní plány a překonat nevýhodu českého systému – specializaci od prvního ročníku. Petr měl hlavní zásluhu na zavedení bakalářského programu Hospodaření přírodními zdroji, které tento problém úspěšně vyřešilo. Měl  z toho radost. Studenti měli také radost z jeho žertů a přednášek, i když jim přinášely více práce. Nepřednášel totiž vše, nechával posluchačům mnoho věcí nastudovat samostatně a prezentovat výsledky v esejích.

Učil též na universitách v Kjótu, Houstonu a Paříži.

Zúčastnil se přípravy na výzkum Marsu, začal se věnovat technické aplikaci horninových tavenin. Sehnal prostředky na založení a provoz soukromé laboratoře taveného čediče (MDI Technologies), z kterého táhl velmi tenká vlákna, schopná spřádání do žáruvzdorných tkanin. V poslední době začal experimentovat s fosforečnany, které srůstají s lidskými tkáněmi.

Petr Jakeš publikoval kolem 90 prací v odborných časopisech a sbornících. Nejvíce prací je zaměřeno na vztah geochemického složení hornin k jejich geotektonické pozici, dále na horniny zemského pláště a spodní kůry, na Měsíc, meteority a planety,  a na taveniny, vulkanity a metalogenezi. Ve svých pracích uplatňoval přístup založený na pochopení problémů v jejich geologické šíři, nikoliv jen na úzce specializovaném pohledu.

Je jedním z autorů dosud nepřekonané učebnice Geochemie (1980), napsal učebnici Geologie pro základní a střední školy (1999).

Je znám z řady knih určených širší veřejnosti:

Za sopkami Pacifiku (1975), v níž poutavě přiblížil terénní práce na Nové Guinei.

Létavice a lunatici, vydaná v době vrcholící normalizace (1978), byla osvěžujícím pohledem do přátelského a myšlenkově otevřeného prostředí amerického výzkumu.

Planeta Země (1984) je obdivuhodným kompendiem zpřístupňujícím veřejnosti moderní znalosti o Zemi.

Vesmír a Země (1986) – překlady do němčiny, angličtiny, francouzštiny, ruštiny a holanštiny.

Cesty za Hefaistem (1989 spolu s J.Jeníkem) se zabývají africkým vulkanismem.

Vlny hrůzy (2005 spolu s J.Kozákem) zpřístupňují příčiny zemětřesení a vzniku vln tsunami.

P.Jakeš si uvědomoval, že dnešní geologie, nejen ložisková, je propojena s problémy prostředí v kterém žijeme, které spoluvytváříme a na které se musíme dívat realisticky a opatrně. Nikoliv však ideologicky. Publikoval velkou řadu statí v denním tisku a časopisech, které se týkaly těchto otázek. V tisku, rozhlasu a televizi však také popularizoval výsledky moderní vědy v celé šíři, zejména v pořadech Meteor a Vědník.

V Petrovi Jakešovi odešla výrazná tvůrčí osobnost české geologie a University Karlovy, popularizátor vědy a publicista. Měl veliký smysl pro osobitý a řízný humor. Rád se pochlubil svými úspěchy, uměl si dělat legraci sám ze sebe a měl vždy velký zájem o ostatní a pochopení pro ně. Mnozí jsme ho měli rádi, všichni uznávali jeho výsledky v geologii a zásluhy o vědu. Bude nám velice chybět.


Prof. RNDr. Zdeněk Pertold, CSc.

PřF UK

 Komentáře
1-.-0.2006 16: 1:1: ()..
Zobrazit všePřidat komentář





Velikost písma A A A

Nahoru
Tisk PDF verzeTextová verze

© 2012 Univerzita Karlova
Ochranná známka
Pokyny pro autory
Kontakty

REDAKCE
E-mail: iforum@cuni.cz
Tel.: 224 491 394
Ovocný trh 3-5, 116 36 Praha 1


ISSN 1214-5726     Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.