5. února 2009

Znavená píseň revoluce. Michal Zourek, 2. místo v soutěži o Iberoamerickou cenu

Posledním mini portrétem tří laureátů 14. ročníku Iberoamerické ceny, posluchačů Univerzity Karlovy, je následující rozhovor s Michalem Zourkem, studentem 5. ročníku politologie, etnologie a iberoamerikanistiky Filozofické fakulty. „Osvaldo Gitano Rodríguez a Nová chilská píseň“ je název jeho práce psané ve španělštině, kterou mezinárodní komise ocenila 2. místem.

Mohl byste alespoň krátce představit práci, za kterou jste získal Iberoamerickou cenu?

Práce se jmenuje Osvaldo Rodríguez a nová chilská píseň a pojednává o chilském levicově zaměřeném hudebníkovi a spisovateli, který po státním převratu v roce 1973 musel emigrovat jako mnoho ostatních, levicově smýšlejících umělců do Evropy. Byl významný v tom, že jako jeden z mála zamířil do Československa, kde zanechal výraznou stopu. Vystudoval u profesora Oldřicha Běliče a získal doktorát na naší Filozofické fakultě. Proto mě zaujaly Rodríguezovy básně, že se v nich odráží jeho pražská zkušenost .

Byl to čistě váš zájem, že jste sáhl po tomto tématu nebo jste ho cítil jako důležité v kontextu české a iberoamerické kultury, jako bílé místo, které touto prací chcete zaplnit?

Má to asi, jak jste řekla, oba tyto důvody, na každém bude něco. Při práci jsem vycházel i z pobytu v Chile, kde jsem teď byl půl roku, a kde jsem při kontaktech s profesory zjistil, že Osvaldo Rodríguez je v Chile známá postava, ale u nás se o něm prakticky mnoho neví - v češtině existuje pouze jedna jeho práce. Takže, jak říkáte, je to bílé místo, které jsem se snažil zaplnit.

Osvaldo Rodríguez je levicový písničkář, zaujatý ideály revoluce. Zajímala vás víc hudba a texty jeho písní nebo spíš jejich dějinný kontext, tedy politika jako taková?

Hudební stránka chilské revoluční písně se mi velmi líbí, i když přiznám se, že Osvaldo Gitano Rodríguez ani tak ne, spíš skupiny Inti-Illimani nebo Quilapayún. Ale politika samotná mě zajímá víc, jsem studentem politologie, to byl asi ten hlavní důvod. V mé práci jsem se snažil spojit levicový entuziasmus, který vzbudila kubánská revoluce, a popsat revoluční atmosféru v 60. letech.

Hovořil jste o revoluční ideologii. Jaký měla dopad na chilskou společnost kubánská revoluční ideologie nesená hrdinnými písněmi?

Tam je právě zajímavé to, jak se levicoví umělci angažovali v prezidentské kampani v 70. letech za Salvadora Allendeho, třeba při návštěvě Fidela Castra v roce 1972 ho hodně umělců doprovázelo. A právě to byl možná jeden z těch důvodů, co pravici silně vadilo, že umělci byli tak úspěšní, a po puči v roce 1973 mnoho z nich za to zaplatilo životem a mučením. Tím nejznámějším chilským mučedníkem uměleckým byl Victor Jara, který byl umučen na národním stadionu Estadio Chile v Santiagu, a po kterém je dneska tento stadion pojmenován. A pokud nebyli umučeni, museli odejít do exilu. Zajímavé je, že mnoho z nich se do Chile už nevrátilo. Na Osvaldu Gitanu Rodríguezovi je zajímavé sledovat tu trajektorii, jak je tento komunistický exmilitant v Evropě docela úspěšný - stylizuje se do role kulturního velvyslance Chile, jezdí po celé Evropě a píše básně o tom, jak mu Chile chybí. Ale pak, když v Chile dojde k návratu demokracie, na konci 80. let se do Chile vrací, je naprosto rozčarován a zjistí, že tam nemůže být. Zase se vrací do Evropy a umírá v Itálii. Takový byl jeho osud.

Získáním Iberoamerické ceny se uzavřela jedna etapa. Co bude dál? Nebude vám písničkář scházet?

Mě zajímá latinskoamerická levice obecně a teď píšu diplomovou práci na téma odraz Velké říjnové socialistické revoluce v Chile, tedy spíš v předválečném období. A kdyby to vyšlo, chtěl bych pokračovat doktorátem a dostat se v revoluční časové periodě dál, hlavně do 50. a 60. let 20. století.

(Marie Kohoutová)







Velikost písma A A A

Nahoru
Tisk PDF verzeTextová verze

© 2012 Univerzita Karlova
Ochranná známka
Kontakty

REDAKCE
E-mail: forum@cuni.cz
Tel.: 224 491 394
Ovocný trh 3-5, 116 36 Praha 1


ISSN 1214-5726     Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.