Hledala jsem fakultu, která je náročná

Mimořádnou cenu rektora za rok 2008 získaly mezi dalšími také dvě doktorandky lékařských fakult UK. MUDr. Lenka Bošanská za výsledky v oblasti vědy a výzkumu a MUDr. Dana Brožková za úspěchy v orientačním běhu. Oběma jsme položili několik dotazů.

MUDr. Lenka Bošanská

Redakce: Cena vám byla udělena za výsledky dosažené v průběhu studia v oblasti vědy a výzkumu. Můžete prosím přiblížit?

Lenka Bošanská: V rámci postgraduálního studia jsem se zabývala endokrinní funkcí tukové tkáně, tedy hormony, které vznikají v tukové tkáni, a jejich zvýšená množství mohou zejména u obézních lidí vést ke komplikacím, například ke zvýšenému riziku onemocnění srdce a cév. V současné době jsou obezita i kardiovaskulární onemocnění z pohledu klinické praxe velmi významným problémem. Nám se podařilo zjistit zvýšená množství určitého typu molekul přímo v tukové tkáni, která je uložena v břiše a je považována za více škodlivou. Vzhledem ke složitosti této problematiky jsou naše výsledky částí komplikované mozaiky, věřím však, že mohou přispět k detailnímu vysvětlení všech souvislostí mezi endokrinní funkcí tukové tkáně a rozvojem aterosklerózy.

Jakým projektům se věnujete při postgraduálním studiu?

Kromě postgraduálního studia a klinické práce sekundární lékařky na interní klinice jsem se zapojila do aktivit výboru mladých internistů Evropské federace interní medicíny. Zabýváme se aktuálními tématy jako kvalita postgraduálního vzdělávání mladých lékařů, zlepšování pracovních podmínek, ale také postavením a budoucností oboru vnitřní lékařství v Evropě. Jedním z našich hlavních cílů je vytvoření mezinárodní komunikační sítě mladých internistů, prostoru pro diskuzi a sdílení zkušeností. V rámci pracovní skupiny mladých internistů České internistické společnosti se spolu s jejím iniciátorem MUDr. Janem Václavíkem snažíme vzbudit zájem mladých lékařů i v České republice.

Co je vaše domovské pracoviště? Pracujete v týmu nebo sólově?

Mým domovským pracovištěm byla po celou dobu postgraduálního studia 3. interní klinika 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Měla jsem možnost pracovat s vynikajícími lékaři a vědci, zapojit se do českých i mezinárodních výzkumných projektů, a přitom pracovat v příjemné atmosféře, která na 3. interní klinice vládne. Pracovala jsem pod vedením svého školitele pana profesora Martina Haluzíka a měla jsem štěstí být součástí jeho skvělého týmu klinických a laboratorních pracovníků. Podílela jsem se zejména na klinických studiích, kde je týmová práce nezbytná a je výborné, když se členové týmu vzájemně doplňují. Nyní, po dokončení dizertační práce, jsem se rozhodla jít na čas sbírat zkušenosti do zahraničí, což je v současné době téměř nutností.

Když zavzpomínáte, jak jste si vybírala vysokou školu, vybaví se vám, proč „zvítězila“ 1. lékařská?

Hledala jsem fakultu, která je náročná a od studentů hodně vyžaduje, současně však své studenty podporuje, nabízí různé možnosti v rámci studia, zahraniční stáže, mimoškolní aktivity, vědeckou činnost a podobně. Myslím, že jsem vybrala dobře. Velmi si vážím možnosti studovat na 1. lékařské fakultě UK, jako i všech možností, které mi fakulta i Karlova univerzita poskytly.

MUDr. Dana Brožková

Redakce: Vyhrála jste v létě Mistrovství světa, dosáhla jste tedy na vrchol, jaké výzvy – sportovní – vidíte před sebou teď?

Dana Brožková: Je to pro mě ohromný úspěch, ale zároveň to neberu jako konec s vrcholovým sportem. Prioritou pro mě i nadále zůstane MS, to letošní v Maďarsku a byla bych ráda, kdyby se mi povedlo opět bojovat o stupně nejvyšší. Orientační běh není olympijským sportem, ale i pro takovéto sporty se konají jednou za 4 roky Světové hry, taková olympiáda neolympijských sportu. World games vycházejí právě na rok 2009 a konají se na Tchajwanu, bohužel termín konání spadá do poslední objemové přípravy před MS, takže svou účast stále zvažuji, ale bylo by pěkné přivést si medaili z World games.

Jak vypadají vaše tréninky? Jak jste zvládala skloubit tréninky a účast na závodech s pregraduálním studiem? A jak se to změnilo poté, co jste začala dělat postgraduál?

Fyzický trénink nebyl ještě takový problém. Bydlela jsem na koleji Kajetánka a odtamtud se dá doběhnout do Hvězdy nebo do Šárky a odtrénovat. Ale orientační běh je hodně o zkušenostech a mapových trénincích v různých terénech a proto je potřeba jezdit často na soustředění i do zahraničí. Ze začátku jsem musela účast na soustředěních omezovat, ale zlepšilo se to od 4. ročníku, kdy nám začala bloková výuka. Ve volných týdnech jsem mohla na soustředění, případně si něco nahradit a na zkoušky jsem se učila po odpoledních a večerech při běžné výuce. V postgraduálním studiu mám velikou výhodu v podobě tolerantního školitele, který respektuje, že sportuji.

Čím se zabýváte v postgraduálním studiu? Vidíte před sebou spíš kariéru profesionálního sportovce nebo vědce?

Můj projekt navazuje na dlouhodobý výzkum DNA laboratoře Kliniky dětské neurologie 2.LF a FN Motol, který se zabývá dědičnou neuropatií CMT. V DNA laboratoři se jedná hlavně o genetické příčiny onemocnění, protože CMT je velice heterogenní onemocnění nejen klinicky ale i geneticky. Jsou popsány mutace ve více než 36 genech které mohou způsobit různé formy CMT. Můj projekt hledá příčinu onemocnění u větších rodin s CMT, a to pomocí vazebné analýzy za využití celogenomových čipů. Kariéra sportovce určitě není na celý život a vědec ze mě také nebude spíš se budu věnovat lékařskému povolání a pacientům.

Jak jste si vybrala 2. LF? Co se vám na škole, na Univerzitě, líbí nebo nelíbí?

Když jsem si vybírala kterou lékařskou fakultu zvolit, líbilo se mi na 2. LF že k přijímacím zkouškám nevydávala modelové otázky a jako jediná lékařská fakulta dělala pohovor a test všeobecných předpokladů. Nevím, jak je to na jiných fakultách, ale 2. LF mi přijde víc komornější a lidštější, student tu není jen číslo. 2. LF mám opravdu ráda, a proto jsem ji doporučila i sestře, která nyní studuje 5. ročník a dohání mě i v orientačním běhu, letos vybojovala na MS bronzovou medaili. Co se mi nelíbí, to opravdu nevím, zatím mám jenom dobré zkušenosti.

Kdy a jak jste zvolila za svůj sport orientační běh? Čím se vám zamlouvá? Je to příroda, mapy, trasy, „individuálnost"...?

V malém městě odkud pocházím, tolik možností nebylo, naštěstí se ukázalo, že orientační běh je pro mě ten správný sport J Na orienťáku se mi líbí právě to, že nejde jen o běh, ale musíte také umět číst v mapách a při závodě správně reagovat na okolnosti, které se naskytnou. A pak mám ráda i tu přírodu, žádný závod není stejný a skoro pokaždé mě terén má čím překvapit.