Obrazy imaginace v čase. Na Pedagogické fakultě UK skončila 8. mezinárodní konference Imaginace ve výchově, umění a sportu

Karel Čapek kdysi napsal milý text nazvaný Chvála vrtáků (1925). Nešika, vrták, nemotora a nemehlo, protože sám neobratný, vymýšlí jiná řešení – tedy zlepšováky a tím přispívá k pokroku lidstva a usnadnění práce těm, kteří pracovat opravdu umí. Podstatou všech zlepšováků ale nejsou nešikové, nýbrž IMAGINACE. A právě jí byla věnována 8. mezinárodní konference nazvaná „Imaginace ve výchově, umění a sportu,“ kterou na 7. května 2009 připravila Katedra občanské výchovy a filosofie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy spolu s Českou olympijskou akademií.

Skeptičtější nebo pragmatičtější povahy se možná budou vzpírat uvěřit, ale je tomu skutečně tak: imaginace je v lidském životě i vývoji společnosti jednou z nejdůležitějších kategorií a přímo klíčovou podmínkou jakéhokoli pokroku a rozvoje civilizace. Na základě přednesených příspěvků diskutovali o imaginaci studenti a profesoři fakulty spolu se zahraničními hosty z Německa, Velké Británie, Lotyšska, Litvy a Ruska.

Různost zvolených témat z oblasti umění, výchovy, vzdělávání, historie, sportu nebo sociologie, kterým se pedagogové a badatelé věnovali, dokazovala, jak hluboce ovlivňuje a zasahuje imaginace naše životy, i když si to sami neuvědomujeme. „Imaginace je dimenze kreativity a nesmrtelnosti, je cestou k sebezkoumání a základem schopnosti projít například změnou pracovních profesí,“ řekl Prof. Dr. Lev B. Vertgeim z univerzity v Novosibirsku, „její ztráta nebo oslabení předznamenává krize moderní civilizace.“ Přednáška temperamentního Prof. Vertgeima vzbudila mezi studenty značný ohlas, protože možná víc než jiné vystihovala citlivé období, kterým sama imaginace v současné době prochází. Věnovala se imaginaci v zábavním průmyslu, tedy imaginaci jako komerčnímu produktu, a cestám, které k němu vedou. Ve druhé části přednášky zkoumal dnes velmi populární a světově rozšířenou „fantasy literaturu“ jako zdroj imaginace a inspirace pro mladou generaci, která vědomými návraty do historických období nebo fantazijních neexistujících světů, vytváří vlastní subkulturu a vyhraněný estetický názor ve výtvarném umění, literatuře i hudbě.

Prof. Dr. Lev B. Vertgeim z univerzity v Novosibirsku

Také další přednášející se vyjadřovali o imaginaci jako o „cestě v čase“ a to v obou směrech - historií i budoucností. Jejich průsečíkem je přítomnost, která vyvolává potřebu dialogu generací, a ten by bez imaginace nebyl možný.

O imaginaci v umění, kde ji jako klíčovou pro vznik uměleckých děl chápe většina z nás, hovořili např. Prof. Dr. Diethelm Blecking (Albert-Ludwigs-Universität Freiburg), Prof. Dr. Franz Bockrath (Universität Darmstadt) nebo Prof. Otakar Funda. Jejich přednášky plné odkazů na slavná díla minulosti i přítomnosti podpořená citacemi slavných umělců a myslitelů od antiky po dnešek byly strhujícím příběhem „cesty imaginace v čase,“ obrazem nekonečnosti jejích proměn a nevyčerpatelnosti možností, jak s ní pracovat. Z českých přednášejících dále vystoupili Prof. Radim Palouš (UK PedF), prof. Anna Hogenová (UK PedF), doc. Naděžda Pelcová (UK PedF) a doc. Jan Županič (UK PedF).

Prof. Dr. Diethelm Blecking, Albert-Ludwigs-Universität Freiburg

Zcela jedinečnou roli hraje imaginace v oblasti zlepšování sportovních výkonů a především v uzdravovaní a rehabilitaci po sportovních aktivitách, které někdy mají tragické vyústění v podobě dočasné nebo trvalé invalidity. Na toto téma hovořil Prof. Dr. Scott Fleming (Cardiff School of Sport). Příklady zapojení imaginace na cestě k uzdravení, k návratu na kolbiště vrcholového sportu a k netušeným možnostem rozvoje osobnosti dokumentoval Prof. Fleming na osobnosti Jo Melen, velšské medailistky v judu. Po těžkém zranění kolene, sedmnácti operacích a několikaletém léčení a rehabilitaci se nejen dokázala vrátit ke sportu, ale zapojením imaginace, duchovních složek své osobnosti a také díky studiu se začala zabývat vztahem kultury a sportu a především etikou sportu. Její komplexní přístup ke kulturním, etickým a také sociálním otázkám sportu nalezl v odborných kruzích i zájmových sportovních klubech značnou odezvu.

Další osobností, o které přednášel Prof. Fleming, byl americký sociolog Charles Wright Mills (1916-1962) a jeho nejznámější dílo Sociologická imaginace z r. 1959. Vysvětluje, jak nezbytná je imaginace v sociálních otázkách. „Když ztratíte práci, je to pro vás osobní tíživý problém, když práci ztratí milion a půl lidí, je to velký sociální problém,“ řekl Prof. Fleming. „Hledání způsobů, jak odstranit sociální izolaci těch, kteří jsou postiženi nějakou osobní krizí, a posílení jejich sociální ochrany je veřejnou záležitostí, která vyžaduje silnou imaginaci a také vůli navržená opatření uvést do praxe. Zdůraznil, že podle Millse je třeba porozumět jejich osobní i společenské biografii v historickém kontextu. „Mills jako vlivný a radikální sociální teoretik patřil k nejtvrdším kritikům sociální a politické reality Ameriky první poloviny 20. století a také proto byl všem nepohodlný. Je opravdu také těžké polemizovat s jeho tvrzením, že „... jakkoli obtížná otázka neospravedlňuje odpověď, že to nelze udělat lépe...“ uzavřel svou přednášku prof. Fleming.

Prof. Dr. Scott Fleming, Cardiff School of Sport

8. mezinárodní konference Imaginace ve výchově, umění a sportu navazuje na bohatou tradici mezinárodních konferencí, které se každý rok v diskusi zaměřují na jedno významné téma sdružující oblasti výchovy, umění a sportu: Prostory porozumění: výchova, umění, sport (2002), Odpovědnost ve výchově, umění a sportu (2003), Pragma jako tvůrčí čin ve výchově, umění a sportu (2004), Pohyb ve výchově, umění a sportu (2005), Násilí ve výchově, umění a sportu (2006), Hodnoty ve výchově, umění a sportu (2007) a Ethos ve výchově, umění a sportu (2008).

K přednostem konference patří bohatá mezinárodní účast přednášejících z mnoha evropských zemí (Anglie, Česká republika, Francie, Litva, Lotyšsko, Německo, Rusko, Slovensko, Wales), interdisciplinární charakter konference a otevřenost k odborné veřejnosti, díky které mohou vedle mezinárodně uznávaných autorit a etablovaných odborníků přednášet své příspěvky také doktorandi studující příbuzné obory.

„Největším přínosem těchto mezinárodních konferencí pro naše studenty, doktorandy a i pro nás, přednášející profesory, je možnost kontaktu se světem západní vědy a konfrontace s pojetím badatelské práce na východ středu Evropy,“ zhodnotila průběh a význam konference jedna z organizátorek Prof. PhDr. Anna Hogenová, CSc. „Potvrzuje se, že přístup západních vědců k tématu-problému je především analytický, vždycky je to precizní popis nějakého stavu, kdežto východoevropští myslitelé, tedy především novosibirští Rusové to vidí úplně jinak – je v tom spousta především ideologického, neuvědomělého a pořád ještě politického hlediska a to se nedá skrýt. My v české kotlině jsme na rozhraní mezi přístupem analytickým a fenomenologickým a chtěli bychom být v tomto smyslu pro Evropu stmelujícím článkem. Přáli bychom si, aby si toto naši studenti a doktorandi uvědomili a aby o tom se zahraničními badateli diskutovali, neboť dialog je základem filosofie výuky u nás na fakultě.“ A jaké bude téma pro příští rok? „Počkáme, až se samo vyloupne,“ zakončila s úsměvem Prof. Hogenová.