18. listopadu 2009

Nehřešme lhostejností

Vaše Magnificence, vážení hosté, dámy a pánové,

již třetím rokem se scházíme zde, nedaleko místa, kde byl 28. října 1939 při protinacistické demonstraci zabit učeň Václav Sedláček a vážně zraněn student lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jan Opletal, který svým zraněním podlehl dne 11. listopadu. Masová demonstrace, ve kterou se změnil pohřeb Jana Opletala 15. listopadu, byla záminkou pro uzavření všech vysokých škol a brutální zásah nacistického režimu, který vyvrcholil popravou devíti studentských funkcionářů 17. listopadu a odvlečením stovek studujících do koncentračního tábora Sachsenhausen.

V souvislosti s dnešním dnem se mnohem více připomíná výročí o padesát let mladší – totiž výročí studentského pochodu, kterým započal běh událostí vedoucích k pádu komunistického režimu. Je to v jistém smyslu logické – listopad 1989 je novým začátkem, výchozím bodem formování svobodné a demokratické společnosti. Bylo by však chybou přehlédnout, že obě události spolu zásadním způsobem souvisejí – a to nejen proto, že impulsem pro studentský pochod z Albertova na Národní třídu před dvaceti lety bylo právě připomenutí tragické smrti Jana Opletala a mnoha dalších studentů. To, co obě události spojuje, je odvaha – odvaha studujících veřejně projevit nesouhlas s utlačující, cynicky zneužitou mocí.

Dnes žijeme ve společnosti, která se vyznačuje zřejmě největší mírou svobody, jakou jsme kdy v českých zemích mohli zažít. To však neznamená, že odvaha, kterou projevil Jan Opletal a stovky dalších, jejichž jména již neznáme nebo je historie ani nezachovala, je něčím zastaralým či dokonce zbytečným.

Svoboda, kterou jsme v listopadu 1989 získali, s sebou také přináší možnost vybrat si, co je pro nás jako pro jednotlivce důležité, možnost bez zásahů státní moci zvolit si vlastní představu o tom, čemu americký filosof John Rawls říká “vedení dobrého života”. Tato svoboda “vést dobrý život” podle svého přesvědčení bývá však často vykládána poněkud zkresleně jen jako možnost “žít si podle svého a pro sebe”.  Domnívám se, podobně jako Rawls, že svoboda je “něčím více”, že nemůže znamenat pouze to, že se budeme starat jen sami o sebe a o své vlastní zájmy, pouze o to, co se nás bezprostředně dotýká.

Naopak, základem udržení svobodné společnosti – a tudíž i rozvoje společnosti demokratické – je svoboda, která s sebou přináší i jistou zodpovědnost. Zodpovědnost právě za to, v jaké společnosti žijeme – a v jaké společnosti budeme žít. Již od dob antické polis je základem demokracie fungující veřejný prostor, prostor pro diskusi a střet různých názorových postojů, prostor pro rozvoj a sdílení společné odpovědnosti.

Moderní společnosti jsou nepochybně mnohem složitější, než byly řecké obce – a také veřejný prostor, který ke svému životu potřebují, je velice komplexní, různorodý – a je často velmi těžké se v něm vyznat. Můžeme pak snadno propadnout dojmu, že hlas a aktivita jednotlivce jsou něčím, co je nevýznamné, nepostřehnutelné, co nemůže nic změnit – jednoduše řečeno, můžeme se stát lhostejnými vůči tomu, co se děje kolem nás, protože přece – “stejně se nic nezmění”.

Jsem přesvědčen, že právě studentky a studenti vysokých škol byli těmi, kdo proti této lhostejnosti bojovali, kdo znovu a znovu upozorňovali na to, že lhostejnost ke světu kolem nás končí ztrátou právě té svobody, která nám umožňuje onen “luxus” volit si vlastní způsob vedení dobrého života. A to je také důvod, proč Studentská komora iniciovala a opakovaně pořádá dnešní shromáždění.

Americká spisovatelka Ella Wheeler Wilcox napsala, že “hřešíme-li mlčením, kde máme protestovat, stávají se z nás zbabělci.” Dovolím si její výrok parafrázovat a ukončit svůj projev přáním, abychom nehřešili lhostejností, nebáli se vytvářet veřejný prostor. Bez něj zůstane naše svoboda promarněnou příležitostí.

Mgr. Miroslav Jašurek, předseda Studentské komory Rady vysokých škol










Velikost písma A A A

Nahoru
Tisk PDF verzeTextová verze

© 2012 Univerzita Karlova
Ochranná známka
Kontakty

REDAKCE
E-mail: forum@cuni.cz
Tel.: 224 491 394
Ovocný trh 3-5, 116 36 Praha 1


ISSN 1214-5726     Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.