Studenti sobě aneb majáles


29.04.2010, ZBYNĚK PETRÁČEK



Od Aloise Jiráska až po Allena Ginsberga v sobě majáles nese spontánní politickou tradici. Proč v ní nynější studenti nepokračují?


Establishment dal studentům lekci, proč studenti rázně neodpoví? Tak by se zeptal člověk odkojený undergroundem. Jak to, že už připravené "volby nanečisto" se na středních školách nekonaly? Jak to, že ředitelé i sama ministryně couvli před tlakem politiků? Protože se to ČSSD hodilo do krámu. Jeden by si myslel, že právě na majálesech to studenti dají dotyčným politikům, zejména Jiřímu Paroubkovi a Davidu Rathovi, "sežrat". Ale tradice majálesů se nějak rozmělnila.

Pražský majáles proběhne zítra. Aniž bychom chtěli studentům předem křivdit, podíváme-li se na to, jak je avizován na internetu či na plakátech, na místě je mírná skepse. Hlasování o sedm kapel na Studentstage. Soutěž studentských kapel. Kdo bude hrát a zpívat? Ty slogany připomínají spíše program rockového festivalu než tradiční majáles. Krále majálesu bude korunovat primátor Bém, oznamují plakáty v pražském metru. Kde je vlastní studentská aktivita a spontaneita?

Zatím to vypadá spíše tak, že místo aby rebelující studenti tradičně zápolili s establishmentem, jdou establishmentu na ruku. Takhle působí majálesy od doby, kdy byly patnáct let po sametové revoluci obnoveny. Když vyhostili krále Není teď podstatné, kdy a kde vlastně tradice majálesů vznikla. Zřejmě už ve středověku (doložena je od 15. století) s rozmachem univerzit. Podstatné je, že už tehdy se ustanovil zvyk ponechávat studentskou recesi, jakkoliv provokativní, bez trestu.

Kdo by si však myslel, že ta pravidla platila do puntíku a nemíchala se do nich politika, toho vyvedl z míry už Alois Jirásek. Jen menšina dnes patří ke generaci, která zažila Jiráskovu Filozofskou historii jako povinnou školní četbu. Pro ty ostatní tedy připomeňme: Příběh předehry revolučního roku 1848 se odehrává v Litomyšli mezi gymnaziálními studenty a odpíchne se od zakázaného majálesu.

Ano, studenti si majáles zakázat nedají a uspořádají ho zákazu navzdory.

Dávají to sežrat establishmentu, řekli bychom dnes.

Majáles tu zkrátka funguje jako startér čehosi většího -a v této věci se Jirásek ukázal jako dobrý prognostik.

Pokročme o století dopředu, k zásadnímu roku 1956. Pár měsíců po 20. sjezdu sovětských komunistů, na kterém Nikita Chruščov - v tajném projevu -odhalil Stalinovy zločiny, začalo i v Československu nesmělé politické tání. Vedle druhého sjezdu svazu spisovatelů sem rozhodně patří právě majáles. Pro názornější představu, bylo to osm let po posledním autentickém vystoupení mladých lidí v této zemi, po památném sokolském sletu v létě 1948.

Jak to vypadalo, když komunistická vláda po osmi letech popustila otěže, přibližuje na svém blogu Michal Svatoš. Režim usoudí, že si studentskou recesi může dovolit, a vedení vysokých škol majáles povoluje, byť s výhradami: nesmí být narušen veřejný pořádek a stipendia budou vyplacena až po majálesu (to aby nesváděla k nákupu alkoholu). Oficiální časopis Karlovy univerzity dokonce přináší seznam doporučených hesel, například "Za další růst zaměstnanců rektorátu!", "Pusťte ministra mezi nás!" či "Ať vzkvétá aparát Československého svazu mládeže - opora naší práce!"

Ironii nikdo neskrývá, přesto majáles proběhne bez represí. Tedy pokud k represím nepočítáme tajný rozkaz ministra vnitra, který nařídil pohotovost třetině všech represivních orgánů na území Prahy. ("Reakční část studentů počítá s tím, že se jí podaří zvrátit tuto slavnost v protistátní.") Spontánní studentské akce se účastní sto tisíc lidí, režim žasne a napříště si dává pozor. Květnové studentské akce se konají u pomníku K. H. Máchy, bez průvodu, zato s policejní asistencí.

Spontaneita majálesu povoleného v květnu 1956 už v sobě nese étos budoucího pražského jara. Naplno se to ukazuje v roce 1965, kdy režim usoudí, že doba je zralá na řízený liberalismus, a povolí další velkorysý majáles. Samozřejmě že dohled zůstává dohledem, ale už není tak okatý. Průvod, který sleduje sto padesát tisíc diváků, provází studentská policie se salámovými obušky, jen třicet uniformovaných policistů, ale i 150 tajných. Jenže to vše bledne před vyzněním akce. Králem majálesu je zvolen americký básník Allen Ginsberg, v té době zrovna přítomný v Praze.

Jestliže při majálesu v roce 1956 režim žasl, o devět let později vrací úder, máme-li užít klišé. Dva dny po majálesu je Ginsberg zatčen pro opilství. Den nato je opět zadržen a obviněn z výtržnictví, opilství, narkomanie a propagace homosexuality. O dva dny později je předvolán na policii a úředně vyhoštěn z Československa. Týž večer odlétá do Londýna.

V 90. letech Jazzová sekce zveřejnila policejní zprávu z května 1965. Na ukázku: Po skončení volby královny krásy majálesu byl GINSBERG pozván skupinou studentů ze strojní fakulty ČVUT na besedu do Hlávkovy koleje... V průběhu besedy, která vyzněla oboustranně negativně, GINSBERG pomlouval Sovětský svaz, hanobil představitele našeho státu. Před studenty se neskrýval se svým aktikomunismem a antipatiemi k marxistické filozofii... Při výslechu účastníků výtržnosti vypověděl jeden z účastníků, že viděl GINSBERGA, jak provádí s mladíkem a dívkou sexuelní nepřístojnosti...

Ve srovnání s tím působí venkovské majálesy z normalizace - Praha na ně nemohla ani pomyslet - téměř mrtvolně. Pro ilustraci z webových análů Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích: Majáles 1983. Na programu bylo i vystoupení Paramentu, skupiny Trifid a zatím ještě neznámého Plíhala, bohužel se však strhl liják a tím majáles skončil. Divadlo Sklep tento rok pozváno nebylo, potom, co se předchozí rok vozili po patře matek v kočárcích. V tomto roce byli na majálesu tajní, jeden estébák čepoval pivo.

Hesla pro Paroubka?

Působí zvláštně, že tak spontánní a autentická akce jako majáles neožila hned před dvaceti lety. První porevoluční majálesy se konaly až v roce 2004 a naplno se rozjely teprve o rok později. S podivem ovšem je, že nereflektovaly ani takové události, jako byla loňská vajíčkiáda.

Uvidíme zítra. Možná se objeví nějaká hesla, která Paroubkovi připomenou, že podrážet "volby nanečisto" nelze u studentů beztrestně.


***


Zatím to vypadá spíše tak, že místo aby rebelující studenti tradičně zápolili s establishmentem, jdou mu na ruku










Posluchárna UK

Houpavé kytarové melodie, elektronika a energický projev. Na to se můžete těšit, když se vydáte na koncert indie pop kapely Known as Brooklyn. Rytmus téhle čtyřky muzikantů udává bubeník a student FHS UK Štěpán Keprta.

Pokračování


NEJappky

Cestování bezesporu patří ke studentskému životu, řada z nás vyzkouší během svého studia i mobility, jakými je Erasmus+ a skvělé příležitosti, jenž nabízí. Co když si ale chcete udělat kratší výlet? Často platí, že nejdražší položkou v rozpočtu výletu je ubytování. A právě s tím může pomoci aplikace, nebo spíš komunitní síť Couchsurfing.

Pokračování


Časopis Forum

Pro čtenáře Fora nabízíme k prolistování kompletní archiv čísel ve formátu PDF. Těšíme se na Vaše podněty pro další témata našeho časopisu.

Pokračování


Prostor na UK

Nenápadná budova na vltavském nábřeží je již více než dvacet let sídlem studentů a vyučujících Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK. Mediální pozornosti se stavbě dostalo kvůli plynovému výbuchu z dubna 2013, který zdevastoval nejen Hollar, ale také další přilehlé domy a část ulice.

Pokračování




Velikost písma A A A

Nahoru
Tisk PDF verzeTextová verze

© 2012 Univerzita Karlova
Ochranná známka
Pokyny pro autory
Kontakty

REDAKCE
E-mail: iforum@cuni.cz
Tel.: 224 491 394
Ovocný trh 3-5, 116 36 Praha 1


ISSN 1214-5726     Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.