Jan Gretz zvítězil v soutěži Mezi životem a smrtí

Studium na lékařských fakultách je z velké části teoretické. Byl pro Vás nedostatek praxe důvod, proč jste se zúčastnil speciální soutěže záchranářů?

Věnuji se oboru i ve volném čase a s blížícím se závěrem studia cítím rostoucí potřebu zkoušet, zda vědomosti, které jsem na fakultě nabyl, umím uplatnit v praxi. Dokud člověk nezažije službu na záchrance, nezjistí rozdíl mezi teorií a mnohdy dost odlišnou praxí. Vyzkoušel jsem si již soutěž pro záchranáře Rallye Rejvíz a protože mi na škole opravdu chybí praktická zkušenost s urgentní medicínou, přihlásil jsem se do soutěže Mezi životem a smrtí. Konkurence byla velká – děvět týmů tvořili studenti lékařských fakult a oboru zdravotnický záchranář z celé České republiky.

Jak probíhala soutěž?

Dvacetičtyřhodinnová etapa rychlé lékařské pomoci začala večer po zvládnutí urgentního příjmu v plně vybavené ordinaci, kde se postupně střídaly týmy u pacienta, o kterém jsme nic nevěděli. Na základě vyšetření, u kterého jsme mohli vyžadovat i laboratorní výsledky a zobrazovací metody, jsme diagnostikovali, že se jedná o pacienta s krvácejícím žaludečním vředem. Pak následoval test a služba na záchrance, kdy jsme byli 24 hodin na základně a čekali na výjezd. Poslední výjezd byl až na konci služby, tak se nám soutěž protáhla na 25 hodin služby.

Který z případů se Vám během služby zdál nejkomplikovanější?

Každý případ měl svoji náročnost, pro mne byl asi nejnáročnější poslední případ – polytrauma - mladá dívka, která spadla z rozhledny. K namaskované a řádně zabahněné figuríně (vzhledem k počasí), jsme běželi pěknou dálku přes rozbahněné pole s nosítky a těžkým batohem. Nejhorší je ale asi chvíle, kdy člověk nasedne do auta, odjíždí od případu a v duchu reviduje, co mohl udělat jinak a kde chyboval.

Navíc je důležitým aspektem spolupráce, jeden vyšetřuje a určuje anamnézu a druhý zavádí infuzi apod. Takže i sehrání se v týmu může být někdy těžké. Nám se to nakonec docela povedlo.

Byl rozdíl mezi soutěžícími?

Při soutěži jsme měli všichni kompetence lékaře rychlé lékařské pomoci. Studenti lékařských fakult vynikli spíše teoretickými znalostmi, naopak studenti záchranářství měli obor zvládnutý více prakticky. Fakulta nám umožňuje stáže na jakémkoli oddělení a smlouvu o dobrovolné praxi mohu mít v jakékoli nemocnici, u záchranky to však možné není. Získání zkušeností nad rámec výuky je i v ostatních oborech do značné míry závislé na zájmu studentů, protože při stáži na oddělení v rámci výuky si nemohou všichni všechno vyzkoušet, ale když má člověk zájem, tak to jde.

Soutěž mi otevřela oči, jak to na záchrance chodí a především jak důležitá je papírová dokumentace. Myslím, že jsme spoustu úloh dobře zaléčili a měl jsem z toho dobrý pocit, ale pak jsem si vzpomněl, co vše jsme do dokumentace nenapsali, což znamenalo, že jsme za úkol ve výsledku tolik bodů nedostali. Zpětně jsem o tom hodně přemýšlel, protože až skončím, tak to nebude jeden papír a dosud jsme na fakultě až na jednu výjimku do papírové dokumentace nepsali. Ale jak jsem slyšel od ostatních kolegů, tak praktické zkušenosti chybí i na ostatních lékařských fakultách. Navíc obor urgentní medicína není v celém světě uznáván jako svébytný a spory o jeho budoucnost se vedou i v Čechách. Doporučil bych přiřadit do syllabu výuku systémem „škola hrou“, protože to je ideální pro osvojení si některých věcí. Vyměnil bych třeba přednášku o pitné vodě z cyklu veřejného zdravotnictví za den urgentní medicíny.