“Nothing less than some fundamental rethinking is needed”


Ve středu  28.5. byl v Karolinu udělen čestný doktorát prof. Danielu Callahanovi z amerického The Hastings Centre, což je prestižní instituce zabývající se lékařskou a stále víc i zdravotnickou etikou. U této příležitosti přednesl na půdě Novoměstské radnice přednášku s názvem “Pokrok v lékařství. Oč se máme snažit a co máme omezovat?” (z anglického originálu pro posluchače přeložil Jan Payne, 1. LF UK).


            Vše o biografii prof. Callahana je možné se dočíst na webové stránce Univerzity Karlovy (IFORUM), proto se v tomto příspěvku budu věnovat  spíše myšlenkám pana profesora, které zazněly v jeho přednášce a jež mohou být velmi inspirativní i pro nás, kteří podobně jako Američané stále transformujeme své zdravotnictví.


            Na samém úvodu se prof. Callahan zamyslel nad tím, že etické uvažování nemůžeme uplatňovat pouze ve vztahu lékař-pacient, neboť etické, sociální, kulturní ba i ekologické aspekty má celý zdravotnický systém, především proto, že je budován na určitých mravních hodnotách a na společensky sdíleném pocitu spravedlnosti. Systémovým znakem současné medicíny ve vyspělém průmyslovém světě je zavádění stále dražší technologie. To ji výrazně prodražuje, aniž by vždy vedlo ke skutečnému a nákladům odpovídajícímu pokroku ve zdraví populace. V mnoha ohledech se již opakovaně zdálo, jako by medicína už narazila na své hranice, ale jak prof. Callahan připomněl, je to podobné jako s lety do vesmíru: stále je možné letět dál. Stárnutí a umírání jsou pak v tomto duchu považovány za odstranitelné procesy a ne za víceméně přirozené součásti života. Idea pokroku v medicíně podle prof. Callahana lidem nabízí falešnou jistotu manipulovatelnosti se smrtí a stářím. Technologie a vědy nepopiratelně přispěly k prodloužení života a zájmu o zdraví, ale z ekonomických a demografických důvodů tento trend není trvale udržitelný. Přidělování nákladné péče (známé pod anglickým termínem rationing) je nevyhnutelné a s tím souvisí dohoda o etických pravidlech takového rozhodování. Je zcela nezbytné znovu prodebatovat východiska zdravotnických systémů, hodnoty a potřeby populace a cíle zdravotnické politiky, neboli jak je v titulu tohoto příspěvku je zapotřebí znovu a od základů promyslet cíle, strategie a jejich důsledky v dlouhodobém horizontu.


            Především je nutné podle prof. Callahana vrátit se k myšlence pokroku v medicíně, ne s cílem jej zastavit, ale zvážit, kterým směrem by se měl ubírat. Zcela konkrétně zní např. doporučení, že veškeré technologie by měly být používány ne jen na základě důkazu o jejich účinnosti, nýbrž současně jen za předpokladu výrobcem prokázané úspornosti. Ekonomické důsledky musí být součástí inovačních procesů a odpovědnost za ekonomické analýzy má nést výrobce. V diskusi sice zazněla námitka, zda jsou výrobci schopni předkládat analýzy, nezávislé na svých ekonomických zájmech a prof. Callahan připustil, že by tyto analýzy byly samozřejmě kontrolovány a supervidovány nezávislými institucemi. 


            Daleko větší pozornost má být věnována kvalitě života a ne jen jeho délce. Někdy medicína přináší mnoho bolesti (pain) s malým přínosem (gain). Poslední část přednášky patřila tomu, co  bylo v jejím samotném názvu, tedy určitým doporučením, oč se máme v medicíně a zdravotnictví snažit a co máme omezovat. Zcela jistě je prof. Callahan toho názoru, že bychom měli zaujmout rozumnější, realističtější postoj ke stáří a opustit představu života bez konce. Společnost by měla daleko důrazněji utvářet a podporovat zdravé podmínky pro děti a mladé lidi a zdravý životní způsob pro všechny. Stejně tak doporučuje prof. Callahan opatrnější přístup k příliš častým návštěvám lékařů a k nekritické důvěře, že nás mohou vždy zachránit a dělat s pomocí drahé technologie zázraky. Systém zdravotnictví by měl usilovat o spravedlivý, rovný přístup k péči pro každého a rozdělovat péči rovným dílem (věřte, nevěřte, prof. Callahan byl opravdu z New Yorku). Zdravá společnost potřebuje spíše zdravé jedince než perfektní systém zdravotní péče, dále řekl. Naopak, co bychom měli omezit? Stále silnější expanzi intenzívní a kritické medicíny, neomezený růst technologií, aniž by byla prokázána jejich hodnota (včetně ekonomické) a spoléhání se na specializovanou péči, že vyřeší zdravotní problémy populace. Tato doporučení byla jasně formulována v kontextu americké reality, skutečnost v Evropě je odlišná a důraz na klíčový význam primární péče je někde zcela systémově zakotven (Velká Británie, severské a jihoevropské země).


            Přednášku prof. Callahana organizovala Akademie lékařské etiky, reprezentovaná jejím zakladatelem MUDr. Janem Payne z 1. LF UK, který se rovněž zasloužil o překlad celé přednášky do češtiny. Profesor Callahan je nesmírně sympatickou osobností, jež svým vystupováním a způsobem uvažování popírá všechny  stereotypy, které národy o jiných národech mají, v tomto případě Češi i Američanech. Zasloužil se výrazně o rozvoj české lékařské etiky po r. 1989, především tím, že podporoval myšlenku pravidelných sympozií lékařské etiky a je velkou radostí, že v letošním roce ve dnech 5-6. června se bude konat již 16. běh. Byl rovněž důležitou osobností projektu Kvalita života- Cíle medicíny, na kterém spolupracovali mnozí významní čeští autoři. V roce 2000 byl hostem a řečníkem Ústavu lékařské etiky 3. LF UK, který uspořádal konferenci o zdravotnických reformách ve střední a východní Evropě a publikoval v našem sborníku text „Medicína a trh“. Do Prahy zavítal i jeden z jeho čtyř synů, Peter, který před několika lety na filmovém festivalu uváděl svůj film “Last Ball”, což neznamenalo poslední ples, ale cosi jako poslední šťouch v kulečníku. Film, který se řadí do skupiny nezávislých snímků, zobrazoval  “obyčejný” příběh mladého amerického třicátníka s nesmírnou přesvědčivostí a naprosto univerzální sdělitelností, jež je právě atributem “obyčejných” příběhů.  V závěru hrdina prožívá svou vlastní životní zkoušku, když přeplavává Hudsonův záliv, a to je údajně   jeden z autobiograficky věrných momentů i  ze života pana profesora Callahana.



PhDr. Eva Křížová, PhD., Ústav ošetřovatelství 3. LF UK












Posluchárna UK

Houpavé kytarové melodie, elektronika a energický projev. Na to se můžete těšit, když se vydáte na koncert indie pop kapely Known as Brooklyn. Rytmus téhle čtyřky muzikantů udává bubeník a student FHS UK Štěpán Keprta.

Pokračování


NEJappky

Cestování bezesporu patří ke studentskému životu, řada z nás vyzkouší během svého studia i mobility, jakými je Erasmus+ a skvělé příležitosti, jenž nabízí. Co když si ale chcete udělat kratší výlet? Často platí, že nejdražší položkou v rozpočtu výletu je ubytování. A právě s tím může pomoci aplikace, nebo spíš komunitní síť Couchsurfing.

Pokračování


Časopis Forum

Pro čtenáře Fora nabízíme k prolistování kompletní archiv čísel ve formátu PDF. Těšíme se na Vaše podněty pro další témata našeho časopisu.

Pokračování


Prostor na UK

Nenápadná budova na vltavském nábřeží je již více než dvacet let sídlem studentů a vyučujících Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK. Mediální pozornosti se stavbě dostalo kvůli plynovému výbuchu z dubna 2013, který zdevastoval nejen Hollar, ale také další přilehlé domy a část ulice.

Pokračování




Velikost písma A A A

Nahoru
Tisk PDF verzeTextová verze

© 2012 Univerzita Karlova
Ochranná známka
Pokyny pro autory
Kontakty

REDAKCE
E-mail: iforum@cuni.cz
Tel.: 224 491 394
Ovocný trh 3-5, 116 36 Praha 1


ISSN 1214-5726     Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.